Relaxace pro pecivály

Relaxace pro pecivály

Lehni si na záda nebo na bříško, tak jak jsi se naučil/a v pozici pecivála. Ruce si nech v upažení, podél těla nebo nad hlavou, jak je ti to nejpříjemnější. Představ si, že ses právě rozvalil/a na příjemně vyhřáté peci a je ti hezky. (Jestli máš doma nějaký nahřívací malý polštářek, podobný těm našim relaxačním na lekcích, můžeš si ho připravit předem a lehnout si na něj, nebo si ho položit na sebe). Možná máš takovou pec na chalupě nebo u babičky a u dědečka, nebo jsi ji viděl  alespoň v pohádce. Představ si, jak ta tvoje pec asi vypadá, jak je vysoká a jakou barvu mají kachle. Nasaj vzduch nosem a představ si, že nadechuješ vůni dřeva naskládaného v proutěném koši u pece a hluboce vydechni. Zkus hlubší nádech nosem podruhé a možná ucítíš vůni dřeva, které už hoří v kamnech a je cítit po celé místnosti, pomalu a zhluboka vydechni. A nadechni se ještě do třetice nosem o něco více než normálně a zkus si představit, že cítíš vůni svého oblíbeného koláče, který se dá v takovéhle peci krásně upéct, nezapomeň zase vydechnout. Ležet na peci je zkrátka bájo, ale když se ti nechce zas tak úplně spát, může to být za chvilku nuda. A tak toho využiju já a povím ti příběh o tom, jak takovou skvělou pec musel někdo nejdřív postavit, aby se na ní dalo takhle lebedit. Dneska se pece tolik už nestaví, možná na chalupách, ale dříve měli v každém domě, stavení, v každé chalupě menší nebo větší pec, kterou uměl správně postavit jedině pecař neboli kamnář.

Ale když o tom tak přemýšlím, ten příběh o stavění pecí by nakonec nemusel být tak zábavný a byl by i docela dlouhý. Tak si ho malinko zkrátíme a pomůžeme si písničkou, kterou možná znáš. Jmenuje se „Pec nám spadla“.

Jestli ležíš na bříšku, přetoč se lenivě na záda, pokrč nohy v kolenou a chodidla nech přilepená k podložce. Ruce dej podél těla dlaněmi dolů, zpívej se mnou a do rytmu písničky přidej střídavě lehké dupnutí pravým/levým chodidlem nebo tlesknutí pravou/levou dlaní do podložky: „Pec nám spadla, pec nám spadla, kdopak nám ji postaví, starý pecař není doma a mladý to neumí. Zavoláme na dědečka, ten má velké kladivo, dá do toho čtyři rány a už je to hotovo!“. Možná sis všiml, že jednou nohou jde dupnutí do podložky snadněji, možná to umějí obě nohy i ruce stejně silně. Můžeš si to klidně zkusit ještě jednou, zvlášť pokud jsi písničku slyšel poprvé.

Někdy se stane, že když se do kamen naloží moc dřeva, už není moc dlouho příjemné se na peci vyvalovat. Opři se teď do chodidel a nadzvedni zadeček na chvilku nad podložku, použij obě ruce a šoupni do svých kamen jen jako nějaké velké poleno. Zadeček zase pomalu vrať na podložku a nohy pomalu natáhni. Vyrob si ještě v leže třením dlaní o sebe neskutečné teplo a přilož si ho kamkoliv na své tělo, na břicho, na hrudník, kamkoliv je ti příjemné. Potom se protáhni jak po dlouhém zimním spánku za rukama i za nohama, pomalu se posaď, usměj se hlavně sám na sebe, a kdo ví, možná je právě teď čas na nějaký ten dobrý koláč a čaj 😊

Sledujte nás